Změny práce: jak dlouho na jedné pozici je moc dlouho?
Každé tři roky? Nebo raději pět? Po jak dlouhé době má člověk změnit práci, aby nevypadal, že příliš dlouho zahnívá na jednom místě? Asi tušíte, že jednoznačná odpověď neexistuje. Záleží na profesi i na tom, co už máte za sebou. Přes tohle všechno platí, že častější změny práce mohou kariéře spíš prospět.
Junioři
Příliš časté změny nepůsobí v životopise moc dobře, to si povězme na rovinu. Vystřídat během čtyř let pět zaměstnavatelů – to není pro budování reputace ideální.
Výjimku mají částečně junioři, ale i oni jen na přechodnou dobu. Mladí lidé krátce po škole si mohou dovolit měnit práci častěji, třeba každý rok nebo dva, aniž by se na ně někdo díval skrz prsty.
Jednak samozřejmě proto, že ještě nemusí být jednoznačně vyhranění. Když je vám třiadvacet, je normální, že chcete především objevovat, co vám nejlépe sedí. Dalším důvodem je, že cíle a úkoly nastavené na juniorních pozicích lze většinou splnit poměrně rychle – za rok, za dva, někdy dokonce i za pár měsíců.
Co potom? Než čekat, až na dveře zaklepe stereotyp, je lepší pustit se do něčeho nového. Ať už to bude jiná pozice ve stávající firmě nebo úplně nová příležitost.
Senioři
U lidí, kteří zastávají seniornější pozice, je to trochu jinak. Ti si obvykle nemohou dovolit měnit práci každý rok nebo dva, aniž by jejich životopis neutrpěl na důvěryhodnosti.
Cíle a úkoly na seniornějších pozicích jsou většinou nastavené dlouhodoběji. Počítá se například s určitým cyklem a tím, že výsledky se projeví až v budoucnu. Nedávalo by tedy smysl pečlivě zasít a těsně před úrodou prásknout do bot.
Ovšem i tak – po třech nebo čtyřech letech na jedné pozici se přirozeně dostavuje pocit, že by to chtělo změnu. Úkoly se „podezřele“ opakují, všechno běží tak nějak stejně. Případně chybí prostor prosadit určité změny, což může být z dlouhodobého hlediska ubíjející.
Doba, kdy se dostaví výše popsaný pocit, je individuální. Hodně záleží i na oboru a typu práce. Ve firmách zaměřených na rychloobrátkové zboží se potřeba změny může ohlásit dříve, než když děláte ve společnosti zabývající se produkty s delším životním cyklem.
V každém případě – zůstávat další roky v práci, která vám nevyhovuje, nemá smysl. Ani když vám někdo (zdravíme maminky) bude tvrdit, že je to dobré kvůli životopisu.
Jak dlouho je moc dlouho?
Dříve platilo, že čím déle člověk v jedné práci vydrží, tím líp. Dnes už je spíše raritou, pokud má někdo v životopise napsáno, že na jedné a té samé pozici vydržel deset, patnáct let (mluvíme o té samé pozici, ne o různých místech vystřídaných v jedné firmě).
To, jestli v práci zahníváte, nepoznáte pouhým pohledem do kalendáře. Pokud se vám ale zdá, že už se nikam neposouváte a v současné práci nevidíte příležitost s tím něco udělat, je možná čas poohlédnout se jinde.
Například podle průzkumu amerického úřadu práce dnes lidé na jedné pozici vydrží v průměru 4,4 roku. U těch, kterým je mezi 20 až 30 lety, je to ještě méně – setrvají nejvýše 3 roky. To znamená, že dnešní dvacátníci a třicátníci za život vystřídají 15 až 20 zaměstnání, a to bude bráno jako naprosto normální věc.
Klidně půjdou dál
Dříve vám lidé na otázku, co dělají, odpověděli: „Pracuju pro banku ABC.“ Prostě jmenovali konkrétního zaměstnavatele. Dnes vám na stejnou otázku odvětí: „Dělám projektového manažera.“ Zdůrazní svou profesi, ale název zaměstnavatele nemusí být pro konverzaci až tak zásadní.
Zajímavé, že? Lidé dnes o práci přemýšlejí více individualisticky. Chtějí se rozvíjet, mít dobré kolegy a věnovat se věcem, které je zajímají. Pokud jim to nějaká firma neumožní, klidně půjdou o dům dál. Bez zášti vůči zaměstnavateli nebo pocitu selhání, že u ničeho pořádně nevydrží.
» Podívejte se, jaké příležitosti firmy nabízejí ve vašem oboru
Jana Kutarňová, Jobs.cz