Kam směřuje automobilový průmysl z pohledu uživatele?
Koncem října jsem se zúčastnila konference v Brně na téma Očekávaný vývoj automobilového průmyslu V ČR a střední Evropě. Některé informace mi byli vlastní, nad některými zůstával člověk v údivu…
Kam směřuje automobilový průmysl z pohledu uživatele?
Směr všech automobilek je jasný. V rámci konkurence musí přinášet nám spotřebitelům neustálé novinky, inovace, něco, čím nás přesvědčí, že si vybereme právě a jen jejich model.
Dodavatelé automobilek mají také daný cíl – neustále hledat nová řešení úspor, splňovat neustále zvyšující se tlak od automobilek na kvalitu, snižování cen svých komponentů, včasnost dodání, pružnou reakcí na změny objednávek a přizpůsobení jejich požadavku na změnu designu a sebemenší chyba se tvrdě trestá. A snaha je samozřejmě zůstat výdělečný.
A co strana uživatele. Na jakém základě se rozhodujeme my? Co je pro nás hlavní ukazatel? Nejspíš cena vs. získaná kvalita. Je důležitější značka nebo výbava auta při stejné ceně vozu?
Jsme jako uživatelé schopni ještě vstřebat všechny novinky, které automobilky nabízí? Používáte alespoň 70% vybavení vašeho auta? Tak jen pro příklad: Kolikrát jste změnili podvozek do jiného módu?
Nedávno jsme oslavili 100let Československa… Jaký neuvěřitelný pokrok udělal automobilový průmysl za tuto dobu. Vzpomínám, jak se můj tatínek, tehdejší zkušební jezdec Škody, těšil na testování vozu Favorit. Před 32 lety to byl pro něj neuvěřitelný vývojový posun, Favorit se u nás doma nazýval „čertík“. Bohužel mu toto testování bylo osudným a dalšího vývojového zvratu se již nedožil.
A jaké jsou aktuální trendy v automobilovém průmyslu?
Jednoznačný krok vpřed je směrem k obnovitelným zdrojů – zpřísnění emisí se blíží. Do roku 2030 se mají emisní limity snížit o více jak 50% (ze současných 130 na navrhovaných 66,5 CO2 g/km). E- mobilita nás nemine, ale bude vodík blízká či vzdálená budoucnost? Budeme mít dostatečnou infrastrukturu na všechny alternativní pohony? Budeme se chtít vzdát svého pohodlí a jistoty dlouhého dojezdu či pohodlného natankování?
Mezi nové technologie patří systémy autonomního řízení. Tyto systémy a pokročilé senzory pomáhají udržovat vůz v pruzích, nouzově brzdit, parkovat, atd. Ale opravdu budeme běžně potkávat na poli traktory bez řidičů? A kdy se dočkáme kamionu bez řidiče?
S dnešní hektickou a uspěchanou dobou je uživatelsky velmi zajímavý směr ke konektivitě. Se svým smartphonem synchronizujeme auto a přes aplikaci si např. v zimě vyhřejeme auto na požadovaný čas. Auto vyšle informaci, že vyjelo z přednastavené oblasti, kterou jsme např. povolili svým dětem, případně že jedou rychleji, než je uživatelem nastavené a povolené. Nemůžete najít auto? Jednoduše ze svého mobilu zmáčknete tlačítko – zvolíte zablikat, případně zatroubit.
Dalším trendem a kapitolou samotnou by byl jednoznačně Průmysl 4.0: Digitalizace výroby.
Do budoucna generace „Z“ již možná nebude potřebovat vlastnit auto, protože již bude plně propojený systém carsharing, kdy se bude řešit jen jak a kdy se dostat z bodu A do bodu B a s aplikací v chytrém telefonu to bude fungovat na principu levnější autopůjčovny. Tato služba se již dnes v omezené míře vyskytuje.
Automobilový průmysl je jedním z klíčových odvětví českého průmyslu a ekonomiky. Jeho dynamika je obrovská – neustále se zvyšuje dynamika změn, zvyšování produktivity, tlak na snižování nákladů ale zároveň rychle rostou mzdové náklady.
Nyní jsme ve vrcholné fázi hospodářského cyklu. Letos poprvé je v České republice vyšší počet volných pracovních míst než uchazečů o zaměstnání. Krizi v roce 2008 si všichni ještě pamatujeme, tušíme, že neustálý růst je neudržitelný a recese se i u nás bude opakovat. Jak dlouho růst potrvá? Co nastane poté?
Jak se bude dařit dodavatelům, kteří jsou neustále tlačeni směrem inovace, zvyšování produktivity (nakupují nové linky) a najednou, přijde krize, automobilky rapidně sníží odvolávky? Najednou nebude potřeba nepřetržitého provozu, začne zkracování pracovní doby, neplacené volno nebo propouštění zaměstnanců. Linky nepojedou na plný výkon, budou se zdražovat vstupní náklady, což se projeví na reálných cenách komponentů, ztrátovosti dodavatelů a automobilky dodavatelům nebudou předem domluvené dodávky schopni kompenzovat, protože samy budou mít nižší tržby – v krizi přestanou firmy kupovat nová auta, z důvodu snížení kupní síly i lidé nákup nových aut odloží. Přes výše uvedené, stále však platí, že všichni jsou nuceni jít dále, inovovat.
Jedna věc je, kam je možno vývoj ještě posunout, ale automobilové prostředí samozřejmě zajímá i ekonomika, návratnost investic. Toto jasně formuloval například nedávno v rozhovoru Jean-Philippe Imparato, CEO automobilky PSA: „Každodenně plánujeme vyhodnocovat registrace nových automobilů s benzínovými, naftovými a elektrickými motory a jejich bilanci CO2 a podle toho budeme upravovat svoji modelovou nabídku. Dokud budu ve své funkci, PSA nebude dotovat svůj byť jediný automobil“.